Standard

Toto plemeno patří zřejmě k nejméně rozšířeným molossům vůbec. Jeho současnost v Evropě je poněkud nejasná, protože i samotní Španělé pokládají toto plemeno prakticky za vyhynulé. Možná i proto jsou rozdíly v exteriéru psů tohoto plemene tak velké. FCI - Standard č. 249 / 20. 05. 1997

PŘEKLAD DO NĚMČINY: Dr. J.-M. Paschoud a paní R. Binder.

ZEMĚ PŮVODU: Španělsko

DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 11. 12. 1996.

POUŽITÍ: hlídací a strážní pes
KLASIFIKACE FCI: Skupina 2 Pinčové a knírači - molosové - švýcarští salašničtí psi a jiná plemena. Sekce 2.1 - Molosové, dogovití psi

Bez pracovní zkoušky

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: V oblasti středozemí přinášela lodní doprava mezi východem a západem odnepaměti možnost výměny kultury a vědy mezi jednotlivými národy. Tyto vzájemné vztahy - i když byly především obchodní - nabízely také příležitost vyměňovat si domácí zvířata. Mezi nimi byli také hlídací a strážní psi, kteří odedávna sloužili k ochraně proti pirátům a námořním lupičům v přístavech a v osadách u moře. Mezi těmito většinou velkými, silnými a odolnými psy s velkou hlavou a mohutným chrupem vynikalo jedno plemeno: byla to doga Iberského poloostrova, která se ve Španělsku na mnoha místech používala jako lovecký pes nebo jako bojový pes proti býkům a jiným psům. Tento pes provázel krále Jakuba I. na jeho výbojných a dobyvačných taženích a na Baleáry se dostal zhruba kolem roku 1230. V 17. století přešla Menorca a další oblasti na základě mírové smlouvy z Utrechtu do anglického majetku. Angličané přivedli na Baleárské ostrovy vlastní bojové a hlídací psy a zkřížili je s dogou Iberského poloostrova, která žila také na Baleárách. Na počátku 18. století byly v Anglii zápasy mezi psy a býky velmi populární a Angličané žijící na ostrovech hledali psa, který by byl vhodný na takové zápasy. Uvedené okolnosti vysvětlují název plemene - Ca de Bou - býčí pes. Ve španělské plemenné knize je zachycena existence tohoto plemene již v roce 1923. První oficiální záznam pochází z roku 1928 a v roce 1929 byl pes uvedeného plemene poprvé předveden na výstavě v Barceloně.

CELKOVÝ VZHLED: Jde o typického představitele molosských plemen poněkud prodlouženého formátu, silného a mohutného, střední velikosti. Plemeno vykazuje výrazný rozdíl mezi pohlavími, což se projevuje především u lebky, jejíž obvod je u psů větší než u fen.

CHOVÁNÍ / CHARAKTER (POVAHA): Základním rysem tohoto plemene je klidná povaha, ale podle okolností se může projevit také odvážně a chovat statečně; s lidmi vychází dobře a svému pánovi je věrný a oddaný. Jako hlídací a strážní pes je nepřekonatelný. V klidných situacích je důvěřivý a sebejistý; při vzrušení je jeho pohled pronikavý.

HLAVA: Hlava je silná a mohutná.

MOZKOVNA:

Lebka: Mozkovna je velká, široká a téměř kvadratická; její obvod zvláště u psů přesahuje kohoutkovou výšku. Čelo je široké a ploché, čelní rýha vyjádřená; při pohledu zepředu není vzhledem ke tvaru mozkovny vidět týlní hrbol. Horní linie obrysu mozkovny a tlamy jsou téměř rovnoběžné, jen lehce konvergující.

Stop: při pohledu ze strany je výrazný a vystupující; Při pohledu zepředu je patrný jen proto, že nadočnicové oblouky vyznačují výraznou čelní rýhu.
LEBKA OBLIČEJOVÉ ČÁSTI: Žvýkací svaly jsou silné, vystupující, silně vyvinuté a dosahují až pod střed krajiny oka. Třebaže se na žvýkacích svalech vyskytují po stranách mírné vrásky, můžeme celkově prohlásit, že kůže na hlavě netvoří vrásky.
Nosní houba: Černá a široká; mezi nosními otvory je dobře vyznačená prohlubeň.

Tlama: nasazená u vnitřního koutku oka, široká a kónická, při pohledu ze strany připomíná tupý kužel se širokou základnou. Hřbet nosu je rovný a lehce stoupá. Délka tlamy je v poměru 1 : 3 s délkou mozkovny.

Pysky: Horní pysk pokrývá po stranách dolní pysk až do poloviny tlamy, kde je vyjádřen koutek tlamy. Horní pysk spíše těsně přiléhá, zatímco spodní pysk se ve své střední části přehýbá; při zavřené tlamě nejsou pysky nijak nápadné. Výrazně žebrované patro a okraje dásní jsou černě pigmentované, ostatní sliznice ústní dutiny jsou červené.
Čelisti / zuby: Čelisti jsou silné, řezáky správně řazené a špičáky dobře usazené; skus je úplný, zuby jsou bílé a silné. Zámek vykazuje předkus; tento předkus nesmí být přehnaný a měl by činit nejvýše jeden centimetr. Se zavřenou tlamou nesmí být zuby vidět.
Oči: velké, oválného tvaru; Víčka jsou široce otevřená, dobře lemovaná a lehce šikmá; barva by měla být co nejtmavší a měla by odpovídat barvě srsti; spojivky nejsou vidět; při pohledu zepředu by nemělo být vidět bělmo očí. Oči jsou hluboko uložené a široce posazené.
Uši: Nasazené vysoko a po stranách hlavy, spíše malé, s viditelnýmvnitřkem ušního boltce a stažené obloukem dozadu. Jde o takzvané růžovité ucho. V klidu je špička ucha pod linií očí.

KRK: Silný, mohutný, v dobrém poměru s celkem; v nasazení odpovídá jeho šířka zhruba průměru hlavy; dobře vsazený do kohoutku. Kůže je trochu volná; mírný lalok je přípustný.

TRUP:

Bedra a slabiny: Krátká, poměrně štíhlá, s vysloveným klenutím směrem k zádi.

Záď: Leží zhruba o 1 až 2 cm výš než kohoutek; vůči horizontále tvoří úhel zhruba 30° a je poněkud štíhlejší než hrudník.
Hruď: Hrudní koš je poněkud válcovitý, hluboký a dosahuje až k loktům; vzhledem k široce postaveným vrcholkům lopatek je hrudník na úrovni kohoutku velmi široký.
Spodní linie z profilu a břicho: Hrudník probíhá rovnoběžně s podložkou; linie břicha lehce stoupá a je mírně vtažená, ale ne jako u chrtů.

OCAS: Hluboko nasazený, v nasazení silný, zužuje se směrem ke konci. Ocas dosahuje až k hleznu a končí špičkou. V klidu přirozeně visí. V akci tvoří lehký oblouk a zvedá se až na úroveň hřbetní linie.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINA:
Plece: Přiměřeně krátké, lehce šikmé, málo vystupující.
Nadloktí: Rovné a rovnoběžné, široce postavené.
Loket: Vzhledem k šířce hrudníku odstávající, ale nikdy není vytočen směrem ven.
Předloktí: Dobře osvalené, rovné; silná struktura kostí.
Tlapy hrudních končetin: Silné, se silnými, těsně navzájem přiléhajícími a lehce zaoblenými prsty; polštářky tlap lehce pigmentované.
PÁNEVNÍ KONČETINY: Osvalené, širší než hrudní končetiny.
Stehna: Široká, přirozeně zaúhlená.
Zadní nadprstí (nárt): Krátké, rovné, silné. Paspárky jsou nežádoucí.
Tlapy pánevních končetin: Silné, se silnými prsty, prsty jsou delší než u hrudních končetin, ale celkově tvoří ovál; přednost se dává pigmentovaným polštářkům.

CHODY: Typickým způsobem pohybu tohoto plemene je klus.

KŮŽE: Spíše silná a dobře přiléhající k tělu s výjimkou krku, kde se může vyskytnout lehký lalok.

OSRSTĚNÍ

SRST: Krátká a na omak drsná.
BARVA: Žíhaná, všechny odstíny žluté a černá; přednost se dává v uvedeném pořadí; u žíhaných psů se dává přednost tmavým barevným odstínům; u žluté intenzivnímu zbarvení. Bílé skvrny jsou přípustné na tlapách hrudních končetin, na hrudi a na tlamě v maximálním rozsahu do 30% plochy. Přípustná je také černá maska.

VELIKOST A HMOTNOST :

Kohoutková výška:

U psů: 55 až 58 cm; u fen: 52 až 55 cm

Hmotnost:

U psů dosahuje hmotnost od 35 do 38 kg, u fen od 30 do 34 kg

VADY: Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.

TĚŽKÉ VADY:

Psi s kohoutkovou výškou přesahující výšku zádi.

Předkus více než 1 cm.

Nůžkový nebo klešťový skus.

Chybění dvou premolárů.

Ucho není složeno do růžicového tvaru, ale ploše přiléhá k líci; uši vztyčené v nasazení, i když zadní třetina vykazuje růžovitý tvar.